"Martin pořád nadává, všechno kritizuje, nic mu není dost dobré. Práci si udělá, ale ty řeči! Každý si rád zanadává, ale tohle je moc. Negativní reakce na všechno, co přijde.
Všichni víme, že Martin to nemá v životě úplně lehké a snažili jsme se mu pomoct, vyjít vstříc, vyslechnout ho. Problém je ale v tom, že z jeho strany nepřichází nic jako vděk nebo i jen občasná pozitivní emoce. Většinu času se tváří kysele, nasupeně, mrzutě a odmítavě. Na všechny návrhy, úkoly či prosby reaguje kriticky nebo posměšně. Je dost vyčerpávající s ním spolupracovat."

Jak jen může být vůbec někdo takhle negativistický? Příčiny mohou být různé. Dost často je takový člověk hluboce nespokojený s vlastním životem a nevěří v možnost pozitivní změny. A tak využívá každou příležitost k tomu, aby si potvrdil, že „všechno je špatně“ a on je jen oběť nepřátelského světa. Chce se tak ujistit, že za to nemůže, nedá se s tím nic dělat a ostatní to vidí stejně.

• Soustřeďte se na sebe, ne na negativistu, uvědomte si, že máte dobrou náladu a nechcete si ji nechat zkazit.
• Nenechejte se vtáhnout do hádky, nesnažte se napadat negativistovy argumenty, pouze stručně vyjádřete svůj názor.
• Nekritizujte negativistu. Nesnažte se jej „převychovat“, nenálepkujte, nemoralizujte.
• Zaměřte se jen na nejnutnější. Pokud obsahuje negativistovo sdělení nějakou věcnou podstatu, důležitou z hlediska práce, omezte rozhovor pouze na ni.
• Rychle ukončete konverzaci. Řekněte, na čem pracujete a rozhovor nerozvíjejte.

• „Zrovna se soustředím na dokončení urgentní práce. Potřebuju v tom pokračovat.“
• „Máš na mě nějakou konkrétní otázku/prosbu?“
• „Tohle já nemůžu rozhodnout / V tomhle nemůžu nic udělat. Obrať se prosím na...“
• „Hmmm... Já to vidím tak, že...“
• „Hmmm... O tom jsem zatím nepřemýšlel/a... Nemám na to hotový názor...“